 Kdo jsem. Úvod do mé osobní historie: Narodil jsem se jako Marek Šenkyřík (*7.5.1968) do tradiční křesťanské rodiny, 
v níž kam až paměť sahá, chodili všichni v neděli do kostela. V katolické církvi jsem
dosáhl v roce 1986 svátosti křesťanské dospělosti, biřmování. Dne 23. července 2021 jsem byl vysvěcen na mnicha, viz avšak již ne jako křesťan, ale jako hinduista.
Stal jsem se tak historicky prvním hinduistickým mnichem - svámím vysvěceným v České republice. viz
Zde se dozvíte něco o tom, jaký jsem byl v Moravském krasu speleolog viz. Jsem objevitelem celkem
čtyř menších, ale velmi zajímavých jeskyní viz. Za svůj nejvýznamnější přínos
považuji dnes již téměř legendární průzkum
historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž byla objevena krypta s tzv. pomalovanými lebkami, jeden z nejvýznamnějších
speleologických objevů v České republice ve 20. století. viz. Taky bych Vás rád upozornil na svůj
duchovní životopis až nyní k oranžovému
mnišskému hinduistickému rouchu viz. Děkuji, že jste mne navštívili. Která
šťastná karma Vás sem zavála? Nyní se zdržuji jako poustevník
v Moravském krasu. Mnoho zdejších jeskyní mi slouží pro meditační účely. Meditoval jsem však i až u pramenu Gangy a nad Rišikéšem v indickém Himálaji,
v soutězce Chey v rumunských Karpatech, v Monte Subasio nad Assisi,
na Staré hoře v Krkonoších viz a ve Slovenském ráji viz.
Stále jsem hledal to místo, kde bych mohl mohl být sám a nerušeně meditovat, až jsem to nakonec našel - zdá se - kde jinde než zde v Moravském krasu, a to
díky empatii a pochopení Správy CHKO Moravský kras, kde o mých mimořádných neobvyklých duchovních potřebách vědí...
Jsem tedy duchovní a snažím se Vás zde k Něčemu pozitivně inspirovat. Mě ale správně rozumí jen můj Osvícený duchovní Mistr Jeho svatost Višvaguru
mahámandaléšvar paramhans šrí svámí Mahéšvaránanda z Indie viz. Pokud byste ve svém životě někoho takového snad postrádali, někoho kdo dobře bude rozumět Vaší duši,
zkuste se přihlásit do některého kurzu Jógy v denním životě v místě Vašeho bydliště viz. Ze
srdce Vám žehnám. Napíšete mi, co máte na srdci? Pokusím se Vám
odpovědět... Ponořím se do své meditace před oltářem a uvidím...viz Mám za sebou tisíce
dnů a nocí v osamění meditačních jeskyní a horských pousteven. Něco tedy vím jistě. To je má kvalifikace. Já působím především Láskou
a Poznáním (bhakti a džňána).
Síla Lásky - to je to v co věřím. Jsem poustevník, nejsem duchovní učitel! To je má mystika.
Já mám Dévpurídžího srdce. viz Svrchovaně Osvícený Mistr jógy, obdařený
zázračnými silami, poustevník šrí Dévpurídží žil na přelomu 19. a 20.století, v Himálaji a poté se usadil v Radžastánu ve střední Indii. Silou své
vůle zbořil ášram a vyhnal z něho bhakty, své žáky a poslal na ně hady. Lidé se domnívali, že světec zešílel. Motivy jeho činů přesahovaly lidské chápání.
Od té doby mluvil jen s těmi, kdo měli hluboký vážný zájem o Poznání. V této kalijuze dával přednost společnosti zvířat před
společností lidí (vayrágja).
Na Cestě jógy se považuji za následovníka tohoto světce. V něčem mi připomíná našeho svatého Františka z Assisi, mého někdejšího horského souputníka.
Děkuji Ti Bože, že mne vedeš po této Cestě. Poznal jsem totiž, že mne Bůh vede od narození.
Můj Bůh je Šiva, věčný Mistr všech jogínů, asketů a modlících se lidí. Je nejsoucitnější a nejlaskavější Bůh z celého hinduistického panteonu. Bhakta,
který medituje na Šivu, dojde rychle konečného Osvobození (mókša). Jsem tedy jogín a hinduista, s jistotou vím, že nejsem křesťanského zrození, jakkoli mám
k Ježíši od dětství v srdci blízko. V tomto životě (a již nikdy) nebudu křesťanský mnich, protože většinou nezachovávají důležité pravidlo vegetariánství, což
považuji za velmi závažný prohřešek katolické věrouky. Ať se na mne nezlobí, že jim to vytýkám.
Já v této otázce mám zcela jasno a v souladu se svým
svědomím jsem vegetariánem. Vracím se tedy zpět Domů do Indie. Mé současné zrození v České republice a v Evropě bylo jen přechodné. Nejen maso,
ale i alkohol, tabák a drogy neužívám. Jsem jejich odpůrcem.
Já jsem poznal, že duchovní Cesta je očista od všech špatných sklonů
k dosažení jen čistých (sattvických) vlastností. Vyhledávám proto společnost duchovních a moudrých lidí (satsang), například v našem ášramu ve Střílkách
viz. Dále s radostí a vyrovnaností již zachovávám mnišský celibát (brahmačárja) a doporučuji ho dodržovat každému
připravenému pro větší pohodu, harmonii a vnitřní chápání a nazírání mystické vědy světců (anubhava). Nejbližší je mi učení svámího Šivánandy z Rišikéše,
Paramhansy Jóganandy , šrí Maháprabhudžího a samozřejmě mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, ale hodně jsem čerpal u všech mystických autorů
všech náboženství a každý z nich něčím obohatil mou Cestu a mé srdce. Nakonec jsem všechno co jsem kdy
hledal našel v ucelené podobě jako koncentrované vědění v Józe v denním životě (Yoga in Daily Life)
viz. Je to nepochybně jedno z nejčistších světových
učení. Není divu, vždyť je to učení jednoho z největších žijících světců na Zemi, jehož duchovní tituly oznamují že je plně Osvícená Duše
a Mistr celého Vesmíru.
Toto učení jógy nejlépe vyhovuje mému vnitřnímu poznání z horských jeskyní. Proto jsem Svámijiho oddaným žákem (bhaktou). Tolik bych si přál předávat
toto učení, které vysvobozuje ode všeho utrpení, ale zatím tak činím po vzoru himálajských Mistrů jen meditačním způsobem, neboť mé poznání je přes
všechnu vynaloženou snahu pořád ještě nedostatečné. Pořád se ještě považuji ve vnitřní józe v podstatě za zkušeného začátečníka. Ať mi prominou všichni ti, kteří
se na mne již začínají obracet. Chci zachovávat mlčení (mauna), Ticho a osamění v přírodě. Proto budu žít sám v ústraní poustevny.
Věřím, že tak získám ty vnitřní dary, které pak budu moci rozdávat na veřejnosti. A tak to Bůh žádá. Proto byl i Ježíš na poušti a chodil sám na horu, aby si ujasnil své duchovní
povolání. Tak to chci i já po vzoru starých Mistrů romanticky naplňovat. "Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?" říkají starci z hory Athos,
kteří odmítají vyjít na veřejnost (Matouš 16,26).
V samotě se stávám celistvý. "Ponořte se ke svým kořenům v přírodě a naleznete sebe." Anthony de Mello. Věřím v tajemnou moc
Božího jména, své mantry, Ticha a samoty s Bohem. Všechno ale záleží na tom, zda naleznu pochopení ze strany ochránců přírody a lesníků. Zatím jsem narážel
většinou na samé
neporozumění. Kdo nechá žít poustevníka v lese? Ozvěte se mi! Nabídnete mi les s pramenem pitné vody?
To místo kde bych si mohl postavit svou malou poustevnu a být sám, osamělý.
Tak jako svatý František z Assisi dostal od šlechtice - štědrého donátora pro svou modlitbu a meditaci opuštěnou horu Alvernu... Na tento Vesmírný Princip
spoléhám a tomu věřím. "Hospodine... kdo smí bydlet na tvé svaté hoře." (Žalm, 15,1).Doufám, že jsem hned v úvodu k tomuto webu odpověděl na některé vaše důležité otázky. Náham kartá. Prabhu Díp kartá. Maháprabhu Díp kartá hi kévalam.   Současnost mystika. Zázračné vysvěcení za mnicha. Na jaře 2020 jsem sepsal oficiální žádost o vysvěcení za mnicha (svámího) pro Višvaguru mahámandalešvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy. Zprvu jsem se ale neodvážil svou žádost Mistrovi odevzat, vědom si toho, že se musím více ukáznit. Přesto jsem ve svém vědomí slyšel hlas „Jsi svámí Gyaneshwarpuri.“ Proto jsem započal s tapas – s několikadenními půsty za konkrétním duchovním cílem. Tímto cílem bylo vysvěcení za mnicha, jakož i za větší porozumění mezi křesťany a námi jogíny. Zaměřil jsem se především na opakování mantry, asany, pranajámu a kriji. Tato zesílená sádhana slavila úspěch. Získal jsem potřebné sebevědomí s nímž jsem se rozhodl svou žádost Mistrovi odevzdat. Dne 13.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách jsem svoji žádost o vysvěcení za hinduistického mnicha Mistrovi poslal ášramovou poštou. Během několika minut Svámiji odpověděl, že mi dá rád sanjás dikšu, ale že je třeba s ní pospíšit. A mé srdce naplnil vděk, jako když žebrák znenadání nalezne poklad. Proto jsem šel na konzultaci ke Svámijimu, který se ptal na skutečný důvod toho, proč chci být svámí. Odpověděl jsem mu rozhodně, že chci žít jako poustevník v České republice a přitom být vysvěcený mnich! Nato se Svámiji zeptal kde budu mít poustevnu a v jakém náboženství bude vedena. Odpověděl jsem, že v Moravském krasu a že bude zasvěcena jak jinak než józe a hinduismu. Svámí Mahéšvaránanda tedy vzal na vědomí, že chci být poustevníkem. Mistr byl s mými odpovědmi pravděpodobně potěšen. Ještě měl několik praktických otázek, jako kde budu brát peníze na živobytí. Na ta slova s překvapením stanovil, že mě vysvětí již při této gurupurnimě zde ve stříleckém ášramu, za pouhé tři dny, dne 23.7.2021! Nemusel jsem tedy jet za sanjás dikšou až do daleké Indie, neboť jsem měl z této cesty obavy. Od podání žádosti po vysvěcení uplynulo rekordních deset dní! Musel jsem však stihnout vyřídit četné formality u notáře, jako například své čestné prohlášení i s razítkem, že se chci dobrovolně stát duchovním hinduistického náboženství, či ověřený souhlas s vysvěcením za mnicha podepsaný mou matkou. Pak již následovalo slavnostní svěcení jež sledovalo mnoho bhaktů, mimo jiné na internetu, kde mé svěcení bylo přenášeno v přímém přenosu. Bylo to poprvé v České republice (a v Evropě), kdy zde byl svěcen hinduistický mnich - svámí. Svámiji se telefonicky spojil s pandity v Indii, kteří souběžně s mým svěcením provedli za mne obřad doprovázený hlasitým zpěvem manter přenášený telefonicky. Při sanjás dikše jsem se klaněl mistrovým lotosovým nohám a lil jsem na ně z konvičky vodu a umýval je. Dále jsem na Svámijiho nohy a hlavu sypal okvětní lístky a udělal jsem mu tilak a Šivovi posvátné pruhy na čele z popela védského ohniště. Nato mi Svámiji dlouze žehnal sypajíc mi na hlavu bílá zrníčka rýže. Rýsoval můj budoucí osud. Pravil mi, že se mi všechno splní. Pak mi ustřihl pramínek vlasů na bindu čakře na temeni hlavy. „Nyní jsi svámí“, řekl Mistr a mé srdce zaplňoval hluboký vděk Mistrovi, Bohu i osudu za tuto duchovní zkušenost vysněného vysvěcení za sanjásina. Při samotném svěcení se mne nic nedotýkalo, přesto jsem však ve svém srdci všechno dobře vnímal, celý ten prastarý překrásný védský obřad u posvátného ohniště. Byl mi udělen vznešený duchovní titul svámí a právo nosit oranžové mnišské roucho. Učinil mne pánem sebe. Při obřadu se slovy Mistra skončila má připoutanost k otci i matce. Podle přání Svámijho se mám naučit anglicky a hindsky. Sanjás dikšou, tímto posvátným aktem, mi Mistr dal lidskou důstojnost a mnoho jeho bhaktů mi přišlo blahopřát, přinášeli mi dakshinu a různé dárky. Projevovali mi úctu a svoji lásku. Tato úcta však ve skutečnosti patří Jedinému, Paramhansovi. Od toho okamžiku setrvávám v neustálé santoše – spokojenosti a jsem natrvalo odevzdán do Boží vůle a péče. Svámiji o mě prohlásil, že jsem spokojený tak, jak to je, tedy jako poustevník v České republice. Rád bych samozřejmě žil i v Indii. Ostatní svět mne nezajímá. K tomu uvádím, že věřím v síly Lásky a Poznání (bhakti a gyanu). Tak se naplnila dobrá karma z mnoha tisíců dnů a nocí prožitých v lesích v meditaci při mantra džapě a sádhanách v opuštěných jeskyních a na horských poustevnách. Nemám ale jen meditovat, ale i tvrdě pracovat (karmajóga). Proto jsem se zapojil jako karmajogín do údržby a zvelebování Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Jóga tedy na mne má všestranné blahodárné očistné účinky a vede mne ke štěstí a sebekázni. V současnosti plánuji obnovu své dávné poustevny v Moravském krasu, na Děravce, kterou lesníci již dříve rozebrali a spálili. Přitom chovám v srdci naději, že mou novou poustevnu ochránci přírody, jakož i lesníci řádně schválí, abych jako poustevník Moravského krasu měl své oblíbené chráněné místo pro osamělou modlitbu srdce, mantru, meditaci a jógu. MAHAPRABHU DIP KARTA HÍ KEVALAM OM SHANTIH SHANTIH SHANTIH "Nechť nikdo nezanedbává vlastní cíl pro cíl druhých, ať se zdá jakkoli velkolepý. Kdo pochopil, co je jeho pravým cílem, ať o něj důsledně usiluje."  Speleologické výzkumy v Moravském krasu. Své speleologické výzkumy započal v roce 1982 u jeskyně Ř-22 Trampů. V letech 1983 - 1986 vedl tajný výzkum jeskyně Ř-24 Slezákova díra - Záhrobní v Hádeckém údolí, při němž byl učiněn archeologický objev hrobu dítětě z neolitu i s pravěkou keramikou. V letech 1986 - 1987 vedl speleologický průzkum na lokalitě Malý lesík u Březiny, při němž došlo k objevu cca 49 m nových prostor. V roce 1989 zakládá Novodvorskou skupinu při ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno, která se v roce 1991 pod jeho vedením transformuje v samostatnou ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno, jíž byl 1. předsedou. Na plošině Skalka objevuje v roce 1992 jeskyni Ponorný hrádek pod Novodvorským ponorem postupně do délky 35 m a hloubky cca -18 m. Dále v roce 1995 objevuje na plošině Skalka propast Soví komín pod Závrtem u borovice (Zub) do hloubky -11,5 m. V letech 1990 - 1993 vede velmi významný a dnes již legendární speleologický výzkum historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, při němž je učiněn zcela mimořádný objev neznámé Krypty pod věží s unikátním objevem kostnice s tzv. Křtinskými pomalovanými lebkami, jeden z nejvýznamnějších speleologických objevů v České republice ve 20. století. Rovněž byla objevena hrobka zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky. V roce 1992 zmapoval pravděpodobně největší historický podzemní objekt v Brně, štoly Flugmotorenwerke Ostmark ve Stránské skále o délce 0,8 km chodeb a rozmapoval některé tamní menší jeskyně (Trojka a Medvědí). V roce 1990 organizoval protestní sametovou demonstraci u jeskyně a vojenské základny Výpustek. Potom téměř deset let žil na horských poustevnách ve Slovenském ráji, indickém Himaláji, nad Assisi, v rumunských Karpatech a v Krkonoších. V roce 2003 se vrátil zpět do Moravského krasu a obnovil své speleologické výzkumy. Tohoto roku objevil Habrůvecký ponor 1 na Habrůvecké plošině, kde předpověděl velmi významnou zatím neznámou jeskyni protékanou Habrůveckým podzemním potokem do Křtinského údolí, kterou pokřtil na Habrůvecké Svaté Schody. V roce 2003 obnovil průzkumné práce na svých tradičních jeskyních na plošině Skalka: Ponorný hrádek a Soví komín. V roce 2005 spolu s Otcem habrůvecké speleologie panem Arnoštem Hlouškem z Habrůvky objevil tzv. Milarepovu propast v Závrtu u Habrůveckých smrků na Habrůvecké plošině do hloubky -13,6 m. V roce 2007 na pomezí Rudické a Habrůvecké plošiny objevil svoji meditační jeskyni Poustevníkova Děravka do hloubky -9,5 m. V té době byla celá Habrůvecká plošina jeho studijním územím, kde zmapoval cca 50 závrtů a několik ponorných míst. Kromě toho učinil v Moravském krasu jih a střed mnoho dalších důležitých postřehů a zjištění, např. v jeskyni Kulišárna, Skulařím převisu, Barunčině pod Svatými schody, v Paleoponoru v Ochozském žlíbku a jinde. V letech 1990 - 1991 byl studentem archeologie na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti si žádá o členství v ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno a má zájem obnovit průzkumné práce v jeskynním bludišti Malý lesík pod svým vedením. Dále má zájem provádět průzkum v jeskyni Kůlničce v Hádeckém údolí, v Paleoponoru v Ochozském žlíbku a případně i v Málčině a v Závrtu pod Svatými schody v Hádeckém údolí. Dále přemýšlí nad opětovnou otvírkou Závrtu u Habrůveckých smrků. Spolupracuje s Doc. PhDr. Martinem Olivou z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea, s RNDr. Antonínem Tůmou vedoucím Strážní služby Správy CHKO Moravský kras, Prof. PhDr. Josefem Ungerem emeritním profesorem Masarykovy univerzity, Mgr. Petrem Kosem z Ústavu archeologické a památkové péče Brno a dalšími odbornými institucemi. Vydává sborník Acta Speleohistorica v rámci něhož vydal v roce 2023 svou nejdůležitější životní studii: "Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha." Je autorem několika desítek odborných speleologických článku o jeskyních v Moravském krasu. V současnosti zveřejňuje své poznatky ve Sborníku muzea Blanenska a samozřejmě ve svých Acta Speleohistorica, která jsou šířeny zcela zdarma mnoha odborným institucím, archivům a knihovnám v České republice, taky České speleologické společnosti a všem jejím 21 základním organizacím působícím v Moravském krasu.  Projekt Gangotri. Je anahátový Projekt dlouhodobého Osamění moravského poustevníka, hinduistického svámího, mnicha Gyaneshwarpuri z Brna. Tento Příběh se odehrává na tajném místě někde v horách Slovenských Karpat. Pokud byste toto místo ze zde zveřejněných fotografií snad poznali, nikde ho prosím nezveřejňujte. Takováto místa je potřeba chránit. Nehledejte mne. Ve Skutečnosti vám nemám co dát. Každý musí hledat Boha sám. "Dívám se a uvědomuji si, že lidé jsou schopni se smířit s Bohem, s osudem a sami se sebou, pouze když mají tu odvahu vyhledat samotu." Anthohy de Mello, K pramenům. Děkuji velmi za pochopení. Nejdůležitější je uchovat samotu těchto hor před profanními senzacechtivými návštěvníky z velkoměst, protože by To stejně nepochopili a zneuctili. Hledám v samotě horské jeskyně Napojení na Věčnějsoucího Božího Ducha. Átmagyan, Poznání Duše, je hlavní Cíl lidského zrození. Vede v mókše, Osvobození z vězení světské duality, kdy individuální já se stane součástí Vesmírné Duše (paramátmá) a dochází k Osvobození z koloběhu zrození a smrti. Toto Osvícení hledám v horách "já", svámí Gyaneshwarpuri. "Abys poznal Brahmán, musíš nabýt víru ve slova písem a ve svého gurua. Buď Brahmán oddán. Ustavičně o něm medituj. Ani činností, ani potomstvem, ani bohatstvím, ale oddaností k Němu a nepřipoutaností ke světu dosahuje člověk nesmrtelnosti. Nejvyšší nebe září v lotosu tvého srdce. Tam vstupují ti, kteří o to usilují. Pochopili podstatu svátých písem a vzdávají se světa. Odeber se do samoty. Posaď se na čisté místo a zaujmi vzpřímené držení těla s hlavou a krkem v jedné přímce. Ke světu buď lhostejný. Měj pod kontrolou smyslové orgány. Oddaně se pokloň svému guruovi. Potom vejdi do lotosu srdce a tam medituj o Brahmán - čistém a blaženém." V případě vašich vážných problémů neváhejte kontaktovat mého duchovního Mistra Víšvaguru Paramhanse svámího Mahéšvaránandu v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, který vám rád poskytně potřebné konzultace a odbornou radu v jakýchkoli nesnázích. Já sám vám radím, abyste byli vegetariány, cvičili jógové ásany a věřili v Boha. Vše se potom v čase nějak vyřeší. Vyhledávejte pozitivní společnost, satsang. Vzdejte se připoutanosti ke kutsangu, špatné společnosti a Bůh vám pomůže najít vaši individuání Cestu. Meditujte, relaxujte, rozjímejte. Opakujte si Boží Jméno (svou mantru) nebo nějakou modlitbu. Boží Jméno uzdravuje duši i tělo. Zachovávejte pokud možno brahmačárju. Celibát není jenom pro mnichy. Vyhnete se tak mnoha životním těžkostem. Uzdravíte se ze světskosti a pokročíte na své duchovní Cestě k Bohu. Bůh mystiků promlouvá v tichu a samotě. Já sám nepřijímám žáky, ani studenty jógy. Přihlaste se do kurzu Jógy v denním životě v místě vašeho bydliště. To vás povede k Cíli. Jindy jsem našel jakéhosi světce v jedné jeskyni. Tolik se naplakal, že z toho oslepl. Jeho kůže byla šupinatá špínou a svatostí. Ten mi řekl ta nejpravdivější, ale také ta nejhroznější slova. Když na ně pomyslím, běhá mi ještě teď mráz po zádech. "Jaká slova?" Chci je slyšet, řekl František a vzal mě za ruku. Celý se třásl. Vrhl jsem se před tím mužem na zem a zeptal se: "Svatý poustevníku, vydal jsem se na cestu abych našel Boha: ukaž mi cestu!" "Cesta neexistuje." odpověděl a udeřil holí o zem. "Není žádná cesta!" "Tak tedy - co je ?", řekl jsem polekaně. "Existuje propast. Skoč do ní!" "Propast?! To je ta cesta?, křičel jsem. "Ano. Cesty vedou zemí, jenom skok tě přivede k Bohu. Skoč!" "Nemohu otče!" "Tak se ožeň a uklidni se!", řekl a ukázal mi vyhublou kostnatou rukou k východu z jeskyně. Vyhnal mě a ještě dlouho jsem slyšel jeho pláč. Chuďásek Boží. Život sv. Františka. Doporučuji vám nosit při sobě svatý předmět jako amulet. V dnešní době propaguji nosit například přívěšek boha Šivy, vzhledem k tomu že jsem šivaistický jogín. 
Nemusíte však vůbec nosit Šivu, i když je asi nejlepší. Jenom vás varuji před nošením velmi oblíbeného křesťanského křížku. Tento symbol by vás mohl zatáhnout to zbytečně přižívaného utrpení jak činí mnozí křesťané, vzývající Kristovo utrpení a ukřižování (v nevědomosti). Mnohem důležitější je být v harmonii, radostný, spokojený, blažený a šťastný, což jsou atributy skutečné Realizace Božských sil. Nejlepší je proto se z hlediska jógové celosvětově věčně platné filozofie křesťanského kříže úplně vzdát, až na některé trpící mnichy a kněze v ústraní. Já jsem například svůj křížek nosený kdysi mnou hrdě na hrudi na pokyn Vyšší síly radostně odevzdal a zavěsil v koruně obyčejného stromu nad svou meditační jeskyní ve Sloveském ráji, kde visí na bukové větvi patrně dosud. Uctívejte mnohem raději Krista Netrpícího. Proto vám doporučuji používat například symbol pravoslavné ikony, nebo tzv. Božího Milosrdenství Ježíše Krista. Kdo můžeš rozumněj.  Velmi vhodný je například symbol na přívěšku sedícího Buddhy, nejen pro buddhisty. Mě tento symbol odjakživa velmi přitahoval než jsem ho prozřel v osobnosti sedícího boha Šivy.  Pochopil jsem vnitřním způsobem že nejsem ani křesťan, ani buddhista, ani taoista ap., ačkoli jsou mi tato světová náboženství velmi drahá a blízká mému srdci a mám je v úctě a vážnosti. Poznal jsem během svého meditačního pohroužení že vnitřně jsem především hinduista a jogín, i když v předpokládaných minulých životech jsem nepochybně byl i katolický mnich, například kapucín či františkán. V tomto životě jsem se křesťanství úmyslně zřekl a vzdal, abych mohl realizovat SAT SANATAM DHARMU, čili tzv. Věčné náboženství staré i dnešní Indie. Dalším vhodným amuletem je například křesťanský archanděl Michael, sv. František z Assisi, nebo třeba jin a jang taoismu, či třeba kaligrafie Vesmírné harmonie zvané aikido, pokud se vám ho podaří sehnat odněkoho z Japonska. Určitě velmi nevhodnými symboly na amulet jsou všechny negativní symboly satanismu či zvrácených filozofických a politických hnutí nejen minulosti (nacismu, satanismu, radikálního islámismu ap.). Ty vás zcela jistě zavedou velkou nejen sugestivní silou do vnitřního psychologického případně i vnějšího pekla na bázi pravé schizofrenie a dalších psychických poruch a onemocnění z hlediska pohledu Vyššího vědomí anaháta čakry, či ještě vyšších center vědomí (ádžňa ap.). Démonské bytosti totiž jen čekají až se ozdobíte symboly například satanismu aby vás posedly a pokoušely, neboť je iniciujete například přes nevhodně zvolené satanistické amulety. Varuji vás důrazně před satanismem na bázi schizofrenie ve všech jeho projevech. Úplně nejlepší je nosit obyčejný tradiční indický růženec z plodů himalájského stromu rudrakši, tzv. málu. V tom je nejvyšší ochrana, nejen hinduistů a jogínu, ale kohokoli kdo toto pochopí a své tělo málou ozdobí.  Pozitivní amulety přitahují Božskou ochranu dévů (andělů v křesťanské terminologii), žijících světců a duchovních Mistrů všech naboženství. Proto je důležité tyto svaté předměty, amulety, přívěsky či růžence stále nosit při sobě, pokud možno zavěsené na hrudi. V hinduismu a józe pro to existuje termín "amulet šakti", tedy síla amuletu, která zcela jistě navenek působí. Nepodceňujete proto vůbec toto Pravé jógové Poznání! Duchovní konzultace na základě osobní zkušenosti svámího Gyaneshwarpuri. Volám do světa: "Nejsem Osvícený. Nerealizoval jsem dosud nejvyšší stav 
vědomí - mókšu, kdy individuálná já se stane součástí celého Vesmíru...! Realizoval jsem však Božské napojení. Átma gyan - poznání své duše jako součást Boha, je
můj nejbližší Cíl.
Jsem žák žijícího Mistra jógy, který je Višvaguru a paramhans -
tedy plně Osvícená Duše a Mistr celého Vesmíru. Má duše poznala Kdo On Je. Jím se chlubím, že je Přítel mé duše.
S ním jsem od věčnosti Jedno. Mám Ho nade všechno v Lásce a v úctě. Svěřil jsem se do Jeho milující Boží péče. Mám pocit, že se známe už z dřívějška.
Myslím si, že jsem
Maháprabhudžiho žák z dřívějších životů, ale to není důležité. Nyní jsem se zrodil zde v Evropě.
Proto jsem stoupencem tradiční indické, především himálajské jógy, mým východiskem byla ovšem ona nejsladší křesťanská mystika, kterou jsem prošel po
vzoru sv. Františka z Assisi horským způsobem.
Zde říkám: sláva budiž Panu Ježíši,
Františkovi z Assisi a Páteru Piovi! Je možné,
že jsem tu i pro křesťany, těm kterým v jejich víře něco chybí, aniž vědí co to je. Možná je to práce s tělem a myslí jako nezbytný předpoklad úspěšného
života bez
utrpení,
dlouhověkosti, zdraví a duchovního rozvoje všech vnitřních skrytých sil, štěstí a moudrosti. A vegetariánství, jako podmínky trvale udržitelného přežití
na této planetě Zemi. Tedy sjednocení s Bohem praxí naší milé pohodové a zázračné Jógy v denním životě,
která zaručeně vede až k Nejvyššímu Cíli.
V tom mám letos již 26 letou praxi.
Praktikuji meditaci gyana (džňána) a k tomu mantru. Cvičím i ostatní
každodenní duchovní sádhanu - ásany, pránájámu, modlitbu a kriji.
Přes všechno vynaložené úsilí a snahu jsem v józe a meditaci však pouhým zkušeným začátečníkem. Něco mám ale do vínku nepochybně z minulých životů (vivéku, jemné
rozlišování).
Dobře rozumím Božímu slovu. Sedávám každou noc sám osamocen před oltářem a učím se.
Naslouchám Božímu Tichu. Někdy jsem napojený na osobní Božství. Tehdy jsou mé odpovědi jedinečné. Rád naslouchám Bohu, mému ochránci a spasiteli. On zná
každodenní cestu po níž se mám ubírat. Já jsem jenom nástroj tohoto vyššího a nejvyššího Já, pokud si to ono Božství bude přát. Naslouchejte Tichu spolu se
mnou, je to pramen Poznání.
Jsem tu proto abych Vám ukázal duchovní cestu na svém příkladu. Hledím při tom na obrázek mého Mistra - a On mne vede. Požehnané meditace u nohou Mistra.
On je můj poklad.
I vy neváhejte a opakujte si mantru s Jeho Jménem. I vy byste měli těšit Boha mantrou. Ubylo by Vám mnoho starostí, které tíží Vaši mysl.
Těšíte tím Nejvyšší Bytost. Odevzdejte Mu svoji Lásku. Dočkáte se splnění svých nejčistčích snů. U Boha je všechno možné. Bůh vezme do svých rukou vaše
životy.
Jsme děti Jednoho Boha a já jsem jeho služebníkem, nástrojem a poslem.
Odseděl tisíce dní a nocí v osamělých meditacích v jeskyních a na horských poustevnách...
Něco tedy vím jistě. S něčím mohu poradit. Pokud na mne máte otázky,
pokusím se je zodpovědět ze srdce (z anaháty). Obracejí se na mne lidé na konzultaci se svými problémy, které je trápí. Já se koncentruji na Mistra,
useberu se před svým oltářem a písemně odpovídám. Tak to dělám já.
Pokud však máte komplikovanější otázky, obraťte se s nimi přímo na mého Mistra a Učitele Paramhanse Svámího Mahéšvaránandu. Několikrát do roka přijíždí
z Indie sem do Střílek na jižní Moravu. Nebojte se zeptat. Mistr je tu proto. Mnohé odpovědi však najdete u mě na webu.
Modlím se za vaše zdraví a duchovní rozkvět. Stále proto opakuji svou gurumantru.
Je mým úkolem žít v tomto životě jako poustevník zde v České republice. Mistr mne vysvětil za mnicha indického řádu svámí
dne 23.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě. Úplně jsem se mu odevzdal. Snažím se Ho realizovat již v tomto životě.
Mám Jeho Milost
a dobře přijímám Slova Jeho Moudrosti a Poznání. Z tohoto sjednocení jsem se rozhodl vyučovat ve skrytosti.
Přeji Vám Štěstí ze sjednocení s Bohem. "Dlouho jsem se cvičil v poctivé introspekci, nádherně bolestivému přístupu k moudrosti. Sebezkoumání, nelítostné pozorování vlastních myšlenek je tvrdá a otřesná zkušenost. Rozdrtí na prach i to nejstatnější ego. Ale opravdová sebeanalíza vytváří s matematickou přesností zřece." Životopis jógina Nepříjímám žádné osobní návštěvy. Jsem poustevník, nejsem léčitel fyzických nemocí. Odpovídám zásadně emailem. |
