 v horách slovenských Karpat. 11.listopadu 2023 Výstup na horu Gangotri na Slovensku. Cestoval jsem dálkovým autobusem a vlakem napříč deštivým Slovenskem. Dorazil jsem do vesnice v podhůří až večer. Z nebe se stále snášel slabý déšť. Proto jsem ihned zamířil rómskou osadou do hor. Došel jsem ale jen na první kopec nad vesnicí, kde začínají vlastní hory. Ale i tento kopec mi dal pořádně zabrat. To jsem ještě netušil jaký výstup mne čeká zítra. Ihned jsem značně utrmácený zalehl v lese do mlází. Ani jsem v tom dešti z důvodu vyčerpanosti nepostavil nad sebou přístřešek z celty. Jen jsem se celtou přikryl a fotoaparát jsem vložil k sobě do spacáku. Naštěstí, jinak by byl do rána promočený. 12.listopadu 2023 Druhý den mne hned po ránu probudily nějaké děti, které procházely po pěšince kolem mého bivaku. Tak jsem hned vstal a s těžkým batohem na zádech jsem kolem kolmé skalní stěny sestupoval po horské stezce dolů do Údolí Bobří řeky. Odtud jsem se vydal proti proudu údolím Zlatonosného potoka. Po nějak době jsem přicestoval Divokými horami k úpatí vlastní hory Gangotri. Cesta soutězkou, která lemuje Horu se mi jevila neprůchozí, neboť byla zaplněna větvemi. Proto jsem bohužel tuto soutězku nemohl použít pro pozvolné stoupání na vrchol hory Gangotrí. Tak jsem hned z kraje údolí začal stoupat do velmi příkrého svahu Hory. Byla to značně vyčerpávající cesta. Stoupal jsem nejen do příkrého svahu, ale jsem i nebezpečně traverzoval mezi skalními útesy. Celkem jsem musel vystoupat 400 m převýšení na vrchol Hory. Musel jsem při tomto výstupu alespoň dvacetkrát odpočívat až jsem usínal vyčerpáním. Až tu jsem se po asi dvou hodinách dopotácel na první vrchol hory Gangotrí. Ačkoli jsem byl zcela zničen hned jsem rozprostřel na jediném relativně rovném místě svou maskovací celtu a hned jsem usnul. Po odpočinku jsem si samozřejmě nejdříve uvařil čaj. Zazpíval jsem mantry a začal meditovat u tří čajových kalíšků. To trvalo až do soumraku. Zjistil jsem, že vrchol Hory je ze tří stran sevřen velmi strmými soutězkami, jen jednou stranou se otevírá do nížiny v podhůří, teď v noci osvícené vzdálenými světýlky pouličních lamp a projíždějích vlaků a automobilů. 13.listopadu 2023 Po probuzení jsem si opět uvařil se svobodnou myslí na této značně odlehlé a domněle opuštěné hoře čaj a hned jsem se vydal na průzkumnou pochůzku s batohem na zádech v němž jsem měl 5 litrový kanystr a dvě petlahve. Mým dnešním cílem bylo objevit v soutězce někde podemnou pramen vody. Proto jsem šel po vrstevnici směrem k hlavnímu vrcholu Hory, kde jsem podle mapy stažené z internetu přepokládal pozvolně klesající boční žlíbek. Ten se mi podařilo objevit. Nazval jsem ho Ztracený žlíbek neboť ho nikdo pravděpodobně nenavštěvuje. Jím jsem sestoupal asi o 70 m vertikálního převýšení níž a tu k mé velké radosti jsem uzřel ze svahu vyvěrat výdatný krasový pramen s chladnou a chutnou vodou. Byl jsem tímto zjištěním zcela potěšen a radoval jsem se, že nebudu muset z vrcholu hory Gangotri setupovat až na dno soutězky cca 400 hluboko. To by bylo opravdu přílišné převýšení na vynášení vody. Takto nebudu muset absolvovat tuto značně vyčerpávající každodennní cestu, ale budu chodit pro vodu jen 70 m pod vrchol. Naplnil jsem v pramenu kanystr a petlahve a vydal se zpět do svého bivaku. Cestou jsem se rozhlížel po své již dávno objevené meditační jeskyni. Ale neúspěšně. Zem se po ní slehla. Přesto jsem si jist, že tu někde ve skrytosti existuje. Po návratu na své provizorní tábořiště na předvrcholu hory jsem zapálil opět ohníček v dřívkovači a uvařil jsem si čaj. Ale stihl jsem jenom jeden nálev... Koutkem oka jsem totiž zahlédl něco zcela neočekávaného. Na mýtině así 200 m daleko odemne stalo terénní auto, kolem něhož se to jen hemžilo myslivci v zelených stejnokrojích. Průzorem mezi stromy museli s jistotou mou oranžově nápadně oděnou siluetu spatřit. Proto jsem ihned zalil vodou oheň v dřívkovači a znehybněl jsem. Myslivci jen pobýhali kolem auta a mě si zdánlivě nevšímali, ačkoli mne jistě museli zpozorovat. Proto jsem zničeho nic rychle zbalil všechny své věci, naházel je do batohu a co nejrýchleji jsem opustil své ležení na hoře Gangotrí. Musel jsem doslova utéci do bezpečí abych předešel jejich atakování a vyšetřování. Sestoupil jsem po příkrém svahu hory zpět dolů oněch 400 m až na dno kaňonu údolí Zlatonosného potoka. Domníval jsem se, že zde dole na mne budou čekat ochránci přírody přivolaní myslivci, ale toto tušení se naštěstí nenaplnilo. Hned jsem odcestoval údolím do civilizace pod horami. V městečku jsem nastoupil na vlak a odejel napříč Slovenskem do Bratislavy. Do hlavního města Slovenské republiky jsem docestoval až pozdě v noci. Na vlakových informacích jsem ke svému zklamání zjistil, že mi už nejede žádný noční vlak do Brna. Chvíli jsem byl bezradný, neboť na temné město se snášel studený déšť a já nevěděl kde budu spát. Naštěstí jsem si všiml, že jede nějaký vlak do Břeclavi. Zakoupil jsem si proto lístek a odcestoval jsem na jím Moravu s vizí, že zde nějak přečkam noc až do rána. Po příjezdu do Břeclavi jsem ale naštěstí zjistil, že mi za nedlouho jede ještě v noci vlak do Brna, na nějž mne na informacích v Bratislavě neupozornili. Z tohoto nočního vlaku jsem byl samozřejmě velmi potěšený. Po hodině jízdy jsem již stál opět na nádraží svého rodného města Brna, které bylo v tuto noční dobu kupodivu plné pozitivní energie. Zašel jsem ke Kapucínskému kostelu, a poklonil jsem se tam k nohám sochy sv. Františka z Assisi. Nočním rozjezdem městských autobusů jsem se dostal do Bosonoh někdy okolo 3 hodiny ráno. Po příjezdu do svého ášramu jsem na oltáři zapálil děkovné kalíšky svíček a hned jsem usnul.  Vstup do fotodokumentace hory Gangotri. 14.listopadu 2023 Projekt Gangotrí bude pokračovat na hoře Gangotrí na Slovensku na jaře 2024. Byl jsem tedy velmi zklamaný a rozladěný, že má hora Gangotrí bohužel není tak opuštěná, jak jsem si vysnil. Turisté sem zcela jistě nepřicházejí, ale lesníci zde na náhorní plošině kácí stromy a ze zadní strany hory vybudovali systém přístupových dřevařských cest. Naštěstí, jinak by toto nebetyčné území bylo z fyzických důvodů zcela poustevnicky k neosídlení. Takto budu moci obchvatem z podhůří po pozvolně stoupajících lesnických cestách přicházet relativně pohodlně až na vrchol hory Gangorí a tím se vyhnu téměř neschůdnému výstupu z údolí. Svou již dávno objevenou jeskyni pod vcholem hory Gangotri jsem zatím nedopátral. V terénu zdánlivě nic nenaznačuje na jeji existenci, přesto zde s jistotou někde musí být. Již teď jsem tuto mimořádně skrytou jeskyni pojmenoval na "Jeskyni Čidakáš". Na jaře 2024 po roztání sněhů plánuji vykonat novou pouť do hor Gangotrí. Mým cílem je blíže prozkoumat bludiště téměř neschůdných skal na úbočí hory a objevit zde nějaký převis nebo malou jeskyni vhodnou pro meditaci v osamění. Setkání s myslivci považuji jen za náhodnou synchronicitu z níž nic negativního nevyvozuji. Předpokládám, že když se v terénu hory více skryju, tak mne nikdy neobjeví. 11.listopadu 2023 Jděte do hor. Dnes odjíždím. Myslete na mne v dobrém. Jsou tam medvědi. Pravděpodobně nazaútočí. Zatím jsem žádné nepotkal, ale jsou tam jejich kosti. Ursus spelaeus, medvěd jeskyní v Dračí jeskyni. Jemně prší. Na horách už asi trochu sněží. Mám s sebou teplé oblečení. 10.listopadu 2023 Zítra odjíždím do hor na Slovensko. Jedu dálkovým autobusem z Brna. Zdržím se v horách maximálně 6 dnů. S sebou mám totiž jídlo jen na 3 dny, možná i víc: 3 bloky sýru aidamu po 250 gr., půlku chleba, 400 gr mandlí, sladké musli, rozinky 200 gr a samozřejmě zelený čaj vietnam z Dobré čajovny 100 gr. S tím bych možná mohl vydržet do příštího pátku, ale uvidím, nebudu s hladem bojovat. Budu houževnatě rekognoskovat krasový terén úbočí hory, kterou jsem nazval Gangotri, podle himalájského Gangotri, nejsvatějšího poutního místa horských jogínů v indickém Himaláji. Snad se mi nějakou jeskyni či skalní převis podaří objevit pro meditaci. Víc zatím neprozradím. 8.listopadu 2023 Již brzy odejdu výše do hor Gangotri na Slovensku. Již zítra ve čtvrtek 9. listopadu 2023 odejdu výše do hor na šest dnů a prozkoumám skalnatá úbočí Hory Gangotri a budu hledat neznámé jeskyně nebo skalní převisy vhodné pro meditování. Je to velmi pusté území o převýšení 500 metrů, o němž dosud nikdo neuvažoval speleologicky až na mne. Věřím že se mi nějakou menší jeskyni se vstupním portálem v džungli stromů na příkrých vápencových svazých s výchozy skal podaří objevit. O výsledcích své průzkumné činnosti napíšu zprávu a provedu fotodokumentaci území, aniž bych ovšem zveřejnil pohledová místa podle nichž by mohl eventuálně někdo mou horu Gangotri lokalizovat. Stejně však pravděpodobně osídlím svou již známou, výše uvedenou jeskyni skrytou někde vysoko až pod samým vrcholem hory, kterou budu muset na jaře s krompáčem prokopat abych snížil značně nízkou vstupní plazivku vedoucí do prostorné kaple Rotundy a abych tak získal pohodlný vstup do této nepřístupné části jeskyně a získal tím místo pro poustevnické využítí, meditace, rozjímání, cvičení jógových ásan a volání k Bohu modlitbami. Proto založím speciální velký duchovní deník, který si nechám vyvázat, do něhož si budu vše zapisovat pro pozdější sepsání duchovní knihy či alespoň zveřejnění na některé své internetové doméně. Proto budu vše fotografovat v nejvyšší možném rozlišení a kvalitě pro případnou pozdější výstavu fotografií například v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Taková je má meditace gyana. Bohužel asi nepojedu na Slovensko dálkovým autobusem, který je velmi drahý, ale pojedu tam vlakem, který je rovněž drahý. Přesto nějak utáhnu zvýšené finanční výdaje abych mohl od jara do podzimu na svou Horu pravidelně vyrážet. 7.listopadu 2023 Předmluva před 1. výpravou do hor slovenských Gangotri. Dne 28. října 2023 jsem požádal sádví Párvatí, představenou Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, o povolení poustevny na pozemku tohoto ášramu. Ještě týž den mi Párvatí odpověděla, že bez práce pro ášram (karmajógy) nebudu pravděpodobně moci meditovat v osamění na poustevně ve stříleckém ášramu. Byl jsem touto odpovědí samozřejmě zklamaný, neboť jsem si opravdu představoval Projekt poustevny Gangotrí realizovat právě v tomto jógovém klášteře. Ale nezoufal jsem a dál jsem meditoval co si mám počít a kde mám založit svou poustevnu, až tu mi přišlo vnuknutí abych odešel z Moravského krasu do hor na Slovensko, kde je ta pravá svoboda pro poustevnika a samota v hlubokých horách, kterou potřebuji pro svou meditaci a rozjímání. Proto jsem se zamyslel a objevil jsem dávno již zapomenutou vzpomínku na jednu zcela neznámou skrytou jeskyni v horách na blíže nelokalizovaném místě Slovenska. Rozhodl jsem se definitivně, že svou hlavní poustevnu založím tajně právě tam. Je to opravdu velice skryté místo o němž nikdo neví. Pořídil jsem si na internetu detailní mapu těchto zalesněných a velmi opuštěných hor a rozhodl jsem se urychleně je před zimou navštívit. Mám v plánu znovuobjevit onu jeskyni z mých vzpomínek, která má velmi nenápadnou polohu ve svahu vysoko pod vrcholem hory. Vstup je velmi nenápadná pazivka, ale dál se chodba zvyšuje až do malé skalní kaple, kterou jsem nazval Rotunda. Z ní dál do nitra skály pokračuje poměrně široká chodba, kterou zatím nikdo pravděpodobně speleologicky nezkoumal. Zde tedy budu pravděpodobně meditovat, rozjímat, matra džapovat a modlit se k Bohu. Věřím, že mne zde nikdo za mého života neobjeví. Doufám jen, že se mi tuto jeskyni podaří najít. Uplynulo totiž již třicet let od doby, kdy jsem ji objevil. Je to moje veliké tajemství. Nikomu jsem o objevu této jeskyně nic neprozradil. 4.listopadu 2023 Projekt Gangotri nebude pokračovat v České republice, ale v horách na Slovensku. Neptejte se mne kde, to nevyzradím. Vytipoval jsem rozlehlé opuštěné horské území na Slovensku, kam se budu uchylovat meditovat a cvičit jógu. Nazval jsem toto území "Slovenské Gangotrí", podle himalájského Gangotrí, tradičního centra velehorských himalájských jogínů, poblíž pramenu Gangy. Do Slovenského Gangotrí se vypravím co nejdříve, dokud přeje podzimní počasí. Nechci totiž udělat stopy ve sněhu. Pravděpodobně se tam vypravím druhý týden v listopadu 2023. |