Jsem svámí Gyaneshwarpuri (čti Gjánešvárpuri), vysvěcený mnich - poustevník hinduistického náboženství a jógy. Mé duchovní jméno zní v překladu "Ten který poznal." Sannjás díkšu jsem obdržel dne 23.7.2021 v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách na jižní Moravě Milostí Jeho Svatosti Mistra jógy Višvaguru mahámandaléšvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy, ve věku 53 let. Mám právo používat duchovní titul svámí (pán sebe) a nosit oranžové roucho, šat indických jogínů a sádhuů. Získal jsem tímto tuto nejvyšší Svámijiho iniciaci. Formálně patřím do řádu sannjasa šrí pančajati Mahá nirvání ankary s příslušností Óm šrí Alakhpuridži siddha pít parampará. Jako osamělý mlčící poustevník nejsem učitelem jógy a nekáži hinduismus. Jsem kosmopolitního nad náboženského založení. Uznávám všechna světová náboženství, nejen hinduismus, ale i křesťanství, taoismus a buddhismus jakož i všechny ostatní náboženské systémy. Ignorovat by se neměl ani islám. Jsem český sádhu, který se zřekl rodinného života, abych se věnoval službě Bohu a duchovní Cestě. Jsem prvním hinduistickým mnichem vysvěceným v České republice (a v Evropě). Život sannjása vystihuje dobře , mou pravou vnitřní přirozenost. S vědomím Mistra budu i nadále žít jako poustevník v České republice.
číst víc...
 poustevny na hoře Gangotri.  
OBSAH. Alegorie na horský výstup na vrchol hory Gangotri. Vize z roku 2000 v kapli sv. Anny na Staré hoře v Krkonoších, mé dávné poustevně. Projekt Gangotri bude pokračovat v horách na Slovensku. Předmluva před 1. výpravou do hor slovenských Gangotri. Již brzy odejdu výše do hor Gangotri na Slovensku. Zítra jedu do hor na Slovensko. Jděte do hor. Výstup na horu Gangotri na Slovensku. Projekt Gangotrí bude pokračovat na hoře Gangotrí na Slovensku na jaře 2024. Bude projekt Gangotri pokračovat na Turzovce? nové Dotaz na ředitele CHKO Kysuce ve věci poustevničení na hoře Živčaková u Turzovky. nové Odtajňuji Stařecké hory. nové Ale i ti meditují pro dobro světa. Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním. Říká se, že vítr, který se dotkne džívanmukty, roznáší mír, harmonii a štěstí všude, kam zaletí". Paramhans svámí Mahéšvaránanda  v úplné samotě poznat klid na útesu. ... Klidně se snažte měnit svět, já sedím v tichém usebrání na útesu. ... Kdo touží po slastech života ve skrytosti, jednou provždy ať opustí svět zdánlivosti. ... Kdo z vás se osvobodí od zmatků světa, bude tu se mnou sedět v bílých oblacích. ... Závidíte mi slasti hor toulky a moji svobodu? ... O kolik lepší by bylo nic nevykládat jen tiše sedět, překonávat úzkost a zlobu." Chan-šan Básně z Ledové hory Alegorie na horský výstup na vrchol Hory Gangotri. "Představte si nějaký krásný letní teplý den. Skupina lidí se rozhodla, že vyrazí na nedalekou horu. Chůze je snadná, počasí mírné. Po několika hodinách dosahují vrcholu, kde je horská restaurace. Tam najdou pohodlná křesla, místnost pro odpočinek, dalekohledy - veškeré pohodlí. Rozhled je inspirující. Vzduch je chladnější a čistší než dole. Těla a duše lezců oživuje dojem pohody, zdraví a energie. Mnohým ve skupině to stačí. Vracejí se domů osvěženi a uspokojeni. To jsou nedělní lezci. Několik jich zůstává, objevili další cestu. Nebo je to možná stejná cesta, ale začíná daleko dole v údolí. Hnáni potřebou zkoumat, vyrážejí vřed. Po nějaké době se vzduch opět ochlazuje. Dřeviny řídnou. Mraky tu a tam zatemní slunce. Cesta stále stoupá, je stále prudší a prudší. Ještě nepřekračuje meze dovednosti těch, kteří se rozhodli pokračovat. Dosahují druhého odpočívadla, ale zde už žádné pohodlí kromě kůlny a ohniště pod širým nebem nenacházejí. Kamarádství je nyní hlubší. Pasou se velkolepější podívanou. Vesnice, ve kterých vyrůstali, se nyní, titěrné a vzdálené, choulí daleko v údolí. Je to jejich minulost, kterou vidí v nové perspektivě. Nyní vidí omezenost svého života, života tam dole, daleko v údolí. Několik lidí opouští toto stanoviště, aby putovali výš. Většina se chvíli zdrží a pak se vrací dolů. Hrstka lezců zůstává. Pátrají po skryté cestě, která nad nimi mizí, a nalézají ji. Jsou připraveni stoupat kolmými stěnami, lézt a plazit se po úzkých řimsách, probádat jeskyně ve velkých výškách, překročit hranici sněhu a postupovat dál? Nyní se trošku bojí a cítí, že jsou opuštěni a poněkud zmateni. Ptají se sami sebe proč opustili družné veselí odpočinku při poslední přestávce, aby se pustili do této bolestivé, nebezpečné cesty - nebo to je jen nějaká pouť? Jejich fyzické strádání se zrdcadlí v jejich boji duchovním. Skalnaté překážky a útesy hrozí možností velkého zranění, horšího než k jakému mohlo dojít dřív, protože riziko a zranitelnost jsou větší. Navíc nyní probíhá vnitřní bitva. Lezci cítí, že přijali jakéhosi odpůrce, protivníka. Hora se stává něčím, co se musí zvládnout. Z hrstky lidí, která do těchto výšek stoupá, může vrcholu dosáhnout jen jeden nebo dva lidé. Těch pár lidí, kteří vsadili všechno na jedinou kartu a chtějí dosáhnout vrcholu, využijí každý svůj nástroj a pomůcku v co největším rozsahu. Chtějí všechno, chtějí vrchol, mystickou zkušenost, kterou má každý velký lezec. Pro toto konečné putování nemáme v Americe hodnocení, máme s ním jen málo zkušeností a žádné vzory. Tato konečná cesta se odráží ve čtyřiceti dnech Krista na poušti, v mnohaleté intenzivní dochovní práci Gautama Buddhy, kterou podstoupil před osvícením, v letech, ve kterých velký světec Svámí Nitjánanda seděl na stromě jako opice a žil na pokraji šílenství, nebo v bezcílném potulování Ánandy Máji Ma v transu, při kterém neměl naprosto žádný smysl ani pro sebe, ani pro svoji rodinu. Asie má nespočet příběhů o těchto několika lidech, kteří vykonali tak prudkou a divokou cestu - cestu, kterou lze vykonat jen tehdy, pokud jste poháněni vnitřním ohněm, touhou a tahem k osvobození tak silným, že není možné jej odmítnout. Poté, co se člověk dostane na nejvyšší vrchol, poté co projde úplnou transformací své osobnosti, poté, co se osvobodí od strachu, pochybností, zmatku a sebevědomí, ho k dokončení cesty čeká ještě jeden krok: návrat do údolí kdesi dole, do světa každodenního života. Ale v první řadě, ten kdo se vrací, není tím, kdo se pustil do výstupu. Bytost, která přichází zpět, je samo ticho, je soucit a moudrost, je pravda věků. A ať už je postavení tohoho člověka ve společnosti jakkoli skromné nebo vysoké, stává se pro ostatní světlem na cestě, stává se výpovědí svobody, která pochází z dotyku s vrcholem hory. Návrat uzavírá kruh. Je to právě tenhle kruh, který přináší ducha na zem a dovoluje tomu božskému (duchovnímu) aby opět zásobovalo nadějemi a touhou, tou přímo vycítěnou možností, která existuje v každé lidské bytosti. To je cesta bódhisattvy , mudrce, šejka, osvícené duše, světce. Ale může člověk říct, že se taková bytost vrátila z onoho světa? Vpravdě je on či ona mimo návraty. Ten, kdo dosáhl vrcholu, není bytostí jež se vydává do temných hloubek na dno. Ten, který dosáhl vrcholu prochází strachem ze smrti a vidí a ví to, co za celé věky vidělo a poznalo jen několik lidí. Taková bytost se vrací do světa, aby žila ve skromnosti a jednoduchosti. Protože čelit silám vesmíru a najít cestu, která je s nimi v souladu, znamená najít svoje opravdové místo, znamená být v proudu. To je dosažení, které dosažením není. Tato velmi zvláštní cesta takové bytosti umožňuje, aby nebyla nikterák zvláštní. Jemnější strasti stále přetrvávají - až do samého konce výstupu na horu osvobození, protože stále existuje jednotlivec, který se ztotožňuje se svou vlastní oddělenou bytostí. Ještě tu existuje lpění. Ještě tu je poslední pouto, které je třeba přetnout. V okamžiku zlézání nejvyššího vrcholu nebo chůze po nejužší římse se musí lezec zbavit všeho, dokonce i sebevědomí, protože jen tak se stane dokonalým nástrojem lezení. Absence ztotožňování s osobním egem znamená, že bytost je svobodná, je čistým soucitem, čistou láskou, čistým uvědoměním. Takové bytosti se vše přihodí v tomto okamžiku. Je to bohatství ve kterém spolu existuje minulost, přítomnost a budoucnost..." Cesta uvědomění. Průvodce meditujícího.  Vize z roku 2000 v kapli sv. Anny na Staré hoře v Krkonoších, mé dávné poustevně. "Mám takovou vizi. Vidím stovky a tisíce mladých Čechů mužů a snad i žen jak oblékají hnědou či zelenou kutnu (poznámka z roku 2023: dnes si myslím, že nejlepší je kutna oranžová:) ušitou vlastníma rukama. Vidím je jak opouštějí tuto civilizaci a společnost svých bližních a odcházejí do osamění pohraničních hor nebo na vysočinu ve vnitrozemí. Vidím jak hledaji opuštěné kapličky jichž jsou v českých zemích na tisíce, vidím jak se v nich usazují a stávají se pohádkovými bytostmi. Pousteníky - podivíny v očích lidí, co žijí v osamění na posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních a u lesních studánek. Jsou to lidé co se vzdali svých rolí a ambicí v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu dobrodružství jímž je duchovní Cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po lesích, promlouvaji ke květinám, přátelí se s motýli, modlí se mezi stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji svá duchovní cvičení... a Bůh je za upřimnost jejich touhy obdarovává svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému duchovnímu Srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí, bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor Osamění a stávají se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky a tom nejvyšším a nejčistším smyslu slova, stávají se svatými lidmi, kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé se za nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A nejlepší školou sebepoznání je právě život osamělého poustevníka. Je to těžká cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít všechny své věci. Budou pracovat, ale jen tolik, aby obhájili svou pozici nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen proto, že se řídí duchovními Zákony vyššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí (ale jenom v dřívkovači - poznámka 2023) a mimo cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či ochránci přirody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane prestižní záležitostí, neboť jeho přitomnost v lese se stane ekologickým indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí. Neboť poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a nejúchvatnější místa, jež v českých zemích (a na Slovensku - poznámka 2023) dosud zbyla: u vodopádů a horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší..." Střípky z Cesty Domů, 6/2000  a kde mi roku 2000 přišla tato pozoruhodná vize.    4.listopadu 2023 Projekt Gangotri nebude pokračovat v České republice, ale v horách na Slovensku. Neptejte se mne kde, to nevyzradím. Vytipoval jsem rozlehlé opuštěné horské území na Slovensku, kam se budu uchylovat meditovat a cvičit jógu. Nazval jsem toto území "Slovenské Gangotrí", podle himalájského Gangotrí, tradičního centra velehorských himalájských jogínů, poblíž pramenu Gangy. Do Slovenského Gangotrí se vypravím co nejdříve, dokud přeje podzimní počasí. Nechci totiž udělat stopy ve sněhu. Pravděpodobně se tam vypravím druhý týden v listopadu 2023. 7.listopadu 2023 Předmluva před 1. výpravou do hor slovenských Gangotri. Dne 28. října 2023 jsem požádal sádví Párvatí, představenou Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách, o povolení poustevny na pozemku tohoto ášramu. Ještě týž den mi Párvatí odpověděla, že bez práce pro ášram (karmajógy) nebudu pravděpodobně moci meditovat v osamění na poustevně ve stříleckém ášramu. Byl jsem touto odpovědí samozřejmě zklamaný, neboť jsem si opravdu představoval Projekt poustevny Gangotrí realizovat právě v tomto jógovém klášteře. Ale nezoufal jsem a dál jsem meditoval co si mám počít a kde mám založit svou poustevnu, až tu mi přišlo vnuknutí abych odešel z Moravského krasu do hor na Slovensko, kde je ta pravá svoboda pro poustevnika a samota v hlubokých horách, kterou potřebuji pro svou meditaci a rozjímání. Proto jsem se zamyslel a objevil jsem dávno již zapomenutou vzpomínku na jednu zcela neznámou skrytou jeskyni v horách na blíže nelokalizovaném místě Slovenska. Rozhodl jsem se definitivně, že svou hlavní poustevnu založím tajně právě tam. Je to opravdu velice skryté místo o němž nikdo neví. Pořídil jsem si na internetu detailní mapu těchto zalesněných a velmi opuštěných hor a rozhodl jsem se urychleně je před zimou navštívit. Mám v plánu znovuobjevit onu jeskyni z mých vzpomínek, která má velmi nenápadnou polohu ve svahu vysoko pod vrcholem hory. Vstup je velmi nenápadná pazivka, ale dál se chodba zvyšuje až do malé skalní kaple, kterou jsem nazval Rotunda. Z ní dál do nitra skály pokračuje poměrně široká chodba, kterou zatím nikdo pravděpodobně speleologicky nezkoumal. Zde tedy budu pravděpodobně meditovat, rozjímat, matra džapovat a modlit se k Bohu. Věřím, že mne zde nikdo za mého života neobjeví. Doufám jen, že se mi tuto jeskyni podaří najít. Uplynulo totiž již třicet let od doby, kdy jsem ji objevil. Je to moje veliké tajemství. Nikomu jsem o objevu této jeskyně nic neprozradil. 8.listopadu 2023 Již brzy odejdu výše do hor Gangotri na Slovensku. Již zítra ve čtvrtek 9. listopadu 2023 odejdu výše do hor na šest dnů a prozkoumám skalnatá úbočí Hory Gangotri a budu hledat neznámé jeskyně nebo skalní převisy vhodné pro meditování. Je to velmi pusté území o převýšení 500 metrů, o němž dosud nikdo neuvažoval speleologicky až na mne. Věřím že se mi nějakou menší jeskyni se vstupním portálem v džungli stromů na příkrých vápencových svazých s výchozy skal podaří objevit. O výsledcích své průzkumné činnosti napíšu zprávu a provedu fotodokumentaci území, aniž bych ovšem zveřejnil pohledová místa podle nichž by mohl eventuálně někdo mou horu Gangotri lokalizovat. Stejně však pravděpodobně osídlím svou již známou, výše uvedenou jeskyni skrytou někde vysoko až pod samým vrcholem hory, kterou budu muset na jaře s krompáčem prokopat abych snížil značně nízkou vstupní plazivku vedoucí do prostorné kaple Rotundy a abych tak získal pohodlný vstup do této nepřístupné části jeskyně a získal tím místo pro poustevnické využítí, meditace, rozjímání, cvičení jógových ásan a volání k Bohu modlitbami. Proto založím speciální velký duchovní deník, který si nechám vyvázat, do něhož si budu vše zapisovat pro pozdější sepsání duchovní knihy či alespoň zveřejnění na některé své internetové doméně. Proto budu vše fotografovat v nejvyšší možném rozlišení a kvalitě pro případnou pozdější výstavu fotografií například v Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách. Taková je má meditace gyana. Bohužel asi nepojedu na Slovensko dálkovým autobusem, který je velmi drahý, ale pojedu tam vlakem, který je rovněž drahý. Přesto nějak utáhnu zvýšené finanční výdaje abych mohl od jara do podzimu na svou Horu pravidelně vyrážet. 10.listopadu 2023 Zítra odjíždím do hor na Slovensko. Jedu dálkovým autobusem z Brna. Zdržím se v horách maximálně 6 dnů. S sebou mám totiž jídlo jen na 3 dny, možná i víc: 3 bloky sýru aidamu po 250 gr., půlku chleba, 400 gr mandlí, sladké musli, rozinky 200 gr a samozřejmě zelený čaj vietnam z Dobré čajovny 100 gr. S tím bych možná mohl vydržet do příštího pátku, ale uvidím, nebudu s hladem bojovat. Budu houževnatě rekognoskovat krasový terén úbočí hory, kterou jsem nazval Gangotri, podle himalájského Gangotri, nejsvatějšího poutního místa horských jogínů v indickém Himaláji. Snad se mi nějakou jeskyni či skalní převis podaří objevit pro meditaci. Víc zatím neprozradím. 11.listopadu 2023 Jděte do hor. Dnes odjíždím. Myslete na mne v dobrém. Jsou tam medvědi. Pravděpodobně nazaútočí. Zatím jsem žádné nepotkal, ale jsou tam jejich kosti. Ursus spelaeus, medvěd jeskyní v Dračí jeskyni. Jemně prší. Na horách už asi trochu sněží. Mám s sebou teplé oblečení. 11.listopadu 2023 Výstup na horu Gangotri na Slovensku. Cestoval jsem dálkovým autobusem a vlakem napříč deštivým Slovenskem. Dorazil jsem do vesnice v podhůří až večer. Z nebe se stále snášel slabý déšť. Proto jsem ihned zamířil rómskou osadou do hor. Došel jsem ale jen na první kopec nad vesnicí, kde začínají vlastní hory. Ale i tento kopec mi dal pořádně zabrat. To jsem ještě netušil jaký výstup mne čeká zítra. Ihned jsem značně utrmácený zalehl v lese do mlází. Ani jsem v tom dešti z důvodu vyčerpanosti nepostavil nad sebou přístřešek z celty. Jen jsem se celtou přikryl a fotoaparát jsem vložil k sobě do spacáku. Naštěstí, jinak by byl do rána promočený. 12.listopadu 2023 Druhý den mne hned po ránu probudily nějaké děti, které procházely po pěšince kolem mého bivaku. Tak jsem hned vstal a s těžkým batohem na zádech jsem kolem kolmé skalní stěny sestupoval po horské stezce dolů do Údolí Bobří řeky. Odtud jsem se vydal proti proudu údolím Zlatonosného potoka. Po nějak době jsem přicestoval Divokými horami k úpatí vlastní hory Gangotri. Cesta soutězkou, která lemuje Horu se mi jevila neprůchozí, neboť byla zaplněna větvemi. Proto jsem bohužel tuto soutězku nemohl použít pro pozvolné stoupání na vrchol hory Gangotrí. Tak jsem hned z kraje údolí začal stoupat do velmi příkrého svahu Hory. Byla to značně vyčerpávající cesta. Stoupal jsem nejen do příkrého svahu, ale jsem i nebezpečně traverzoval mezi skalními útesy. Celkem jsem musel vystoupat 400 m převýšení na vrchol Hory. Musel jsem při tomto výstupu alespoň dvacetkrát odpočívat až jsem usínal vyčerpáním. Až tu jsem se po asi dvou hodinách dopotácel na první vrchol hory Gangotrí. Ačkoli jsem byl zcela zničen hned jsem rozprostřel na jediném relativně rovném místě svou maskovací celtu a hned jsem usnul. Po odpočinku jsem si samozřejmě nejdříve uvařil čaj. Zazpíval jsem mantry a začal meditovat u tří čajových kalíšků. To trvalo až do soumraku. Zjistil jsem, že vrchol Hory je ze tří stran sevřen velmi strmými soutězkami, jen jednou stranou se otevírá do nížiny v podhůří, teď v noci osvícené vzdálenými světýlky pouličních lamp a projíždějích vlaků a automobilů. 13.listopadu 2023 Po probuzení jsem si opět uvařil se svobodnou myslí na této značně odlehlé a domněle opuštěné hoře čaj a hned jsem se vydal na průzkumnou pochůzku s batohem na zádech v němž jsem měl 5 litrový kanystr a dvě petlahve. Mým dnešním cílem bylo objevit v soutězce někde podemnou pramen vody. Proto jsem šel po vrstevnici směrem k hlavnímu vrcholu Hory, kde jsem podle mapy stažené z internetu přepokládal pozvolně klesající boční žlíbek. Ten se mi podařilo objevit. Nazval jsem ho Ztracený žlíbek neboť ho nikdo pravděpodobně nenavštěvuje. Jím jsem sestoupal asi o 70 m vertikálního převýšení níž a tu k mé velké radosti jsem uzřel ze svahu vyvěrat výdatný krasový pramen s chladnou a chutnou vodou. Byl jsem tímto zjištěním zcela potěšen a radoval jsem se, že nebudu muset z vrcholu hory Gangotri setupovat až na dno soutězky cca 400 hluboko. To by bylo opravdu přílišné převýšení na vynášení vody. Takto nebudu muset absolvovat tuto značně vyčerpávající každodennní cestu, ale budu chodit pro vodu jen 70 m pod vrchol. Naplnil jsem v pramenu kanystr a petlahve a vydal se zpět do svého bivaku. Cestou jsem se rozhlížel po své již dávno objevené meditační jeskyni. Ale neúspěšně. Zem se po ní slehla. Přesto jsem si jist, že tu někde ve skrytosti existuje. Po návratu na své provizorní tábořiště na předvrcholu hory jsem zapálil opět ohníček v dřívkovači a uvařil jsem si čaj. Ale stihl jsem jenom jeden nálev... Koutkem oka jsem totiž zahlédl něco zcela neočekávaného. Na mýtině así 200 m daleko odemne stalo terénní auto, kolem něhož se to jen hemžilo myslivci v zelených stejnokrojích. Průzorem mezi stromy museli s jistotou mou oranžově nápadně oděnou siluetu spatřit. Proto jsem ihned zalil vodou oheň v dřívkovači a znehybněl jsem. Myslivci jen pobýhali kolem auta a mě si zdánlivě nevšímali, ačkoli mne jistě museli zpozorovat. Proto jsem zničeho nic rychle zbalil všechny své věci, naházel je do batohu a co nejrýchleji jsem opustil své ležení na hoře Gangotrí. Musel jsem doslova utéci do bezpečí abych předešel jejich atakování a vyšetřování. Sestoupil jsem po příkrém svahu hory zpět dolů oněch 400 m až na dno kaňonu údolí Zlatonosného potoka. Domníval jsem se, že zde dole na mne budou čekat ochránci přírody přivolaní myslivci, ale toto tušení se naštěstí nenaplnilo. Hned jsem odcestoval údolím do civilizace pod horami. V městečku jsem nastoupil na vlak a odejel napříč Slovenskem do Bratislavy. Do hlavního města Slovenské republiky jsem docestoval až pozdě v noci. Na vlakových informacích jsem ke svému zklamání zjistil, že mi už nejede žádný noční vlak do Brna. Chvíli jsem byl bezradný, neboť na temné město se snášel studený déšť a já nevěděl kde budu spát. Naštěstí jsem si všiml, že jede nějaký vlak do Břeclavi. Zakoupil jsem si proto lístek a odcestoval jsem na jím Moravu s vizí, že zde nějak přečkam noc až do rána. Po příjezdu do Břeclavi jsem ale naštěstí zjistil, že mi za nedlouho jede ještě v noci vlak do Brna, na nějž mne na informacích v Bratislavě neupozornili. Z tohoto nočního vlaku jsem byl samozřejmě velmi potěšený. Po hodině jízdy jsem již stál opět na nádraží svého rodného města Brna, které bylo v tuto noční dobu kupodivu plné pozitivní energie. Zašel jsem ke Kapucínskému kostelu, a poklonil jsem se tam k nohám sochy sv. Františka z Assisi. Nočním rozjezdem městských autobusů jsem se dostal do Bosonoh někdy okolo 3 hodiny ráno. Po příjezdu do svého ášramu jsem na oltáři zapálil děkovné kalíšky svíček a hned jsem usnul.  Vstup do fotodokumentace hory Gangotri. 14.listopadu 2023 Projekt Gangotrí bude pokračovat na hoře Gangotrí na Slovensku na jaře 2024. Byl jsem tedy velmi zklamaný a rozladěný, že má hora Gangotrí bohužel není tak opuštěná, jak jsem si vysnil. Turisté sem zcela jistě nepřicházejí, ale lesníci zde na náhorní plošině kácí stromy a ze zadní strany hory vybudovali systém přístupových dřevařských cest. Naštěstí, jinak by toto nebetyčné území bylo z fyzických důvodů zcela poustevnicky k neosídlení. Takto budu moci obchvatem z podhůří po pozvolně stoupajících lesnických cestách přicházet relativně pohodlně až na vrchol hory Gangorí a tím se vyhnu téměř neschůdnému výstupu z údolí. Svou již dávno objevenou jeskyni pod vcholem hory Gangotri jsem zatím nedopátral. V terénu zdánlivě nic nenaznačuje na jeji existenci, přesto zde s jistotou někde musí být. Již teď jsem tuto mimořádně skrytou jeskyni pojmenoval na "Jeskyni Čidakáš". Na jaře 2024 po roztání sněhů plánuji vykonat novou pouť do hor Gangotrí. Mým cílem je blíže prozkoumat bludiště téměř neschůdných skal na úbočí hory a objevit zde nějaký převis nebo malou jeskyni vhodnou pro meditaci v osamění. Setkání s myslivci považuji jen za náhodnou synchronicitu z níž nic negativního nevyvozuji. Předpokládám, že když se v terénu hory více skryju, tak mne nikdy neobjeví. 19.listopadu 2023 Bude projekt Gangotri pokračovat na Turzovce? Přemýšlím, že bych mohl možná poustevničit na Turzovce, kde mají s podivnými existencemi zkušenosti na hoře Živčáková, místu zjevení Panny Marie Turzovské. 20.listopadu 2023 Dotaz na ředitele CHKO Kysuce na Slovensku ve věci poustevničení na hoře Živčaková u Turzovky. Vážený pane řediteli, jsem mnich hinduistického náboženství a jógy, vysvěcený v roce 2021 Mistrem jógy Jeho svatostí Višvaguru paramhansem svámím Mahéšvaránandou z Indie. Mám na Vás zvláštní prosbu. Měl bych zájem poustevničit na horském masivu Živčáková u Turzovky v okruhu 1 km od kaplnky Panny Marie Turzovské (viz mapa přiložená tomuto emailu). Chci se Vás zeptat jestli byste měli pro tuto myšlenku pochopení a povolili mi výstavbu malé dřevěné poustevny v uvedené lokalitě poblíž kapličky Panny Marie Turzovské. Vím, že je to chráněné území Kysuce, ale zkuste mne pochopit. Jako poustevník trpím nezájmem kompetentních úřadů ve věci mých poustevnických potřeb, především malé poustevny pro celoroční příležitostné využití na osamělém místě v lese. Možná že by bylo ve Vaší kompetenci udělit vyjímku ze zákona o ochraně přírody a poustevnu pro moji modlitbu, meditaci a duchovní cvičení legalizovat. Sdělte mi prosím zda jsem Vás svojí žádostí kladně oslovil a zda mi povolíte poustevnu s observací. Pro upřesnění zasílám pár slov o sobě: http://mystickajoga.cz/joga_mystika_paramhase_svamiho_mahesvaranandy_za_nirgunou/uvod_do_me_historie.html Jsem bývalý student archeologie a velmi aktivní speleolog v Moravském krasu. V současnosti hledám v horách na Slovensku místo pro poustevnu. Nazval jsem tento projekt dlouhodobého osamění na horách na bázi poustevnictví Projekt Gangotri podle himalájského Gangotri, centra velehorských mnichů, poustevníků a jogínů. Józe a poustevnictví se pod vedením Mistra věnuji již 27 let. Nyní mám 55 let. V Lásce a úctě Marek Gyaneshwarpuri PS: Bohužel poustevnictví světské zákony jak dobře víte neřeší, jakoby poustevnictví vůbec nemohlo existovat v lesích a horách. Vše tedy závisí na míře Osvícení ekologů, strážců přírody a lesníků, kteří vykonávají správu území. Ještě jednou děkuji za vaši odpověď ve věci mé žádosti. 21.listopadu 2023 Odtajňuji své Stařecké hory. Zásadně neopouštím slovenské hory. Po mnoha útiscích, nejen v České republice, jsem se rozhodl zřídit svoji hlavní poustevnu v horách na Slovensku. Slovensko je věříci katolický stát, tak by mohli poustevníka chápat. Dnes mi přišlo pochopení abych neosídloval zvláště chráněné přírodní rezervace, ale jen běžná chráněná území na úrovni CHKO nebo NP. To by snad mohlo být u ochránců přírody průchozí. Mám vytipované jedno velmi odlehlé území ve Slovenském ráji, které jsem nazval Stařecké hory, neboť se tam budu chtít uchylovat za meditací a modlitbou až do pozdního stáří této tělesné schránky. Pokusím se zde vyřídit legální poustevnu. Zatím však jednám souběžně o Turzovce, tak ještě uvidím jak to dopadne. Jsem otevřen každé eventualitě. Vše záleží na tom, kde mi povolí výstavbu dřevěné poustevny nebo poustevnické osídlení jeskyně. Vše záleží na dobré vůli občanů Slovenska, zejména ochránců přírody a lesníků. Proto se vypravím do Stařeckých hor Slovenského ráje hned po jarním roztání sněhů. Bude se však již vyhýbat horolezeckým exponovaným terénům a prozkoumám hlavně podhůří. Proto si zakoupím GPS abych objevené lokality vhodné pro poustevnu si mohl lépe zapamatovat.   Evagelium sv. Lukáše 6, 46 "Pokud druzí lidé nechápou vaše chování, co se děje? Jejich požadavek, že musíte dělat jen to, co oni chápou, je pokusem diktovat vám. Je-li to v jejich očích bytí "asociální" a "iracionální", budiž. Většinou se jim však ukáže vaše svoboda a odvaha být sebou samými. Nikomu nejste povinni nějakým vysvětlováním nebo účtováním, pokud jim vaše činy neškodí nebo neporušují jejich právo. Kolik životů bylo zničeno touto potřebou "vysvětlovat", což obyčejně znamená "pochopit", tj. schválit. Ať jsou vaše činy a podle nich i vaše skutečné záměry posouzeny, ale mějte na paměti, že svobodný člověk je povinován vysvětlením jen sám sobě - svému rozumu a svědomí - a ne mnoha těm, kteří snad oprávněný nárok na vysvětlení mají." Umění být  Střílky ášram 2021. |
Můj duchovní Mistr Višvaguru Paramhans svámí Mahéšvaránanda se narodil 15. srpna 1945 ve vesnici Rúpávás, v okrese Pálí v Rádžasthánu v Indii. Už jako malé dítě trávil většinu času v modlitbách a meditaci. Ještě jako náctiletý byl zasvěcen jako svámí svým guruem Hindu Dharmsamrat paramhansem šrí svámím Mádhavánandadžím, se kterým pobýval několik let v ášramu, kde vykonával přísnou anuštánu – duchovní cvičení.
Do Evropy přijel v roce 1970. Poznal zde potřeby moderního člověka, které ho inspirovaly k propojení prastarého jógového učení a objevů moderní vědy s jeho bohatými zkušenostmi. Takto vytvořil vědecký a mezinárodně uznávaný systém cvičení nazvaný – Systém Jóga v denním životě, který se z Evropy rozšířil do celého světa. Tento systém přináší blaho lidstvu i všem živým tvorům a stal se inspirací pro statisíce lidí.
Posledních 45 let višvaguru Mahéšvaránanda intenzivně cestuje po celém světě a neúnavně šíří poselství sat sanátan dharmy a jógy podle učení bhagvána šrí Dípa Nárájana Maháprabhudžího. Kamkoli jde, učí lidi porozumět sám sobě i druhým a mít rád sebe i ostatní, pomáhá lidem poznat a uvědomit si smysl a cíl jejich života. Jeho poselstvím je porozumění, úcta a tolerance mezi národy, kulturami a náboženstvími, nenásilí, ochrana přírody a životního prostředí a vegetariánský způsob života.
10. dubna 1998 byl paramhans svámí Mahéšvaránanda zasvěcen Světovým mezináboženským parlamentem jako „Sarvabhúm sanátan dharma Džagadguru“
Na Mahá kumbha méle v Haridvaru v Indii (13. dubna 1998) byl jmenován Mahámandaléšvarem Mahá Nirvání Akhary.
V roce 2001 při příležitosti Mahá kumbha mély v Prajágrádži (Illahábádu) byl oceněn nejvyšším duchovním titulem Višvaguru (Mistr vesmíru).
Višvgurudžího duchovní a humanitární práce poskytovala zejména v době komunismu velkou morální podporu lidem z východoevropských zemí, z Československa, Maďarska a Jugoslávie. Za jeho vynikající charitativní, humanitární, náboženskou a ekologickou práci, za neúnavné úsilí o toleranci a mír ve světě, byl višvaguru Mahéšvaránanda oceněn vysokými představiteli v sociální, zdravotní, náboženské i politické oblasti v mnoha různých částech světa.
Paramhans svámí Mahéšvaránanda rozpoznal naléhavou potřebu šířit a rozvíjet povědomí lidí o míru ve světě a inicioval celosvětové mezináboženské dialogy a modlitby za světový mír se zástupci světových náboženství a s veřejnými osobnostmi a aktivně se účastní mezinárodních kongresů a konferencí.
Ve své rodné zemi, Indii, podnítil vznik a realizaci několika humanitárních projektů v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, jako je například projekt Gyan Putra, který podporuje děti z nejchudších rodin a umožňuje jim chodit do školy. Dalšími projekty jsou výstavby nemocnic a škol pro dívky z nedostatečně zajištěných venkovských oblastí, dále vybudování a založení Univerzity ajurvédy, naturopatie a jógy. Jedním z největších duchovních projektů je stavba Óm ášramu v Džadanu v okrese Pálí.
Višvaguru Mahéšvaránanda je uznávaný a oceňovaný po celém světě státníky, vědci, lékaři a vysokými představiteli různých náboženství za svou nepřetržitou duchovní a humanitární práci a úsilí o blaho a zdraví lidí, přírody, ochranu životního prostředí a mír ve světě. Za svou službu pro vědu jógy a šíření fyzického, mentálního, sociálního a duchovního zdraví, byl oceněn čestnými tituly Doktor jógy a Profesor duchovní vědy jógy.
Jako žák a následník Hindu Dharmsamrat paramhanse šrí svámího Mádhavánandy je součástí jedné z nejstarších duchovních linií v Indii – Óm šrí Alakhpurídží Siddha Pith Parampara, svatých inkarnací a seberealizovaných Mistrů, která pochází od Param Mahásiddhy avatára šrí Alakhpurídžího a vede k Paramjógešvarovi Svajambhu šrí Dévpurídžímu, bhagvánu šrí Díp Nárájanovi Maháprabhudžímu a Hindu Dharmsamrat paramhans šrí svámímu Mádhavánandadžímu.
číst víc